Počítat, plánovat, spořit. Už od dětství se musíme učit, jak na to, abychom s penězi vystačili. Základ nám vždy dávají rodiče, přesto ale v každém období svého života s penězi zacházíme trochu jinak. Diktuje nám to naše mládí nebo naopak zkušenost zralého věku či postoj opatrného stáří.
MLÁDÍ
V mládí máme sklon k neuváženému utrácení. Tak trochu se i spoléháme na svoje rodiče, kteří nám přece nikdy neodmítnou půjčit. Oblékat se sluší podle poslední módy a tedy dost draze. Mladé rodiny si také nejčastěji půjčují. Je to pochopitelné, protože zakládají rodiny, potřebují bydlet, a tak jejich výdaje jsou opravdu vysoké. Pokud nemají lukrativní zaměstnání, platy jim na to většinou nestačí a rodina nemůže být bez auta ani bez každoroční dovolené. Svobodní jedinci zase utrácejí za kulturu, cestování a něco také stojí přátelé. Na spoření myslí jen málokdy.
STŘEDNÍ VĚK
Vyznačuje se praktičností a zájmem o kvalitní věci. Ovšem, i když děti jsou již většinou pryč z domova, stejně se peněz nedostává. Zdálo by se, že jsme zabezpečeni a v mnoha případech si ještě jsme schopni přivydělávat, finančně však přispíváme starým rodičům a často i dospělým potomkům. Snažíme se ale spořit, nejčastěji na penzijní spoření. Na druhé straně v tomto věku je hodně lidí, kteří si přílišné peněžní rezervy nevytvářejí. Právě nyní se projevuje naše skutečná finanční gramotnost a sbíráme plody toho, co nás naučili rodiče.
STÁŘÍ
Odchodem do starobního důchodu ztrácíme část příjmů, ale jsme-li zdraví a máme dost síly, dokážeme ještě pracovat a peníze nám neschází. Záleží tedy na štěstí a naší kondici. Někdy nám naopak musí vypomáhat děti, zvláště zůstaneme-li bez životního partnera. Rozhodně se však právě ve stáří ukáže, jak moc dobře nebo špatně jsme dosud dokázali s penězi hospodařit. Můžeme vybírat z penzijního spoření a navíc jsme již skromnější a opatrnější.
