Za starého režimu jste si také mohli zasportovat a něco i zahrát s kolegy nebo s přáteli. Většinou to byl fotbal neboli kopaná. Po revoluci řízené čertví kým se u nás postupně začaly objevovat koše, které používají hráči košíkové. Vyrůstaly na každém hřišti, kde dříve nebyly a nové hřiště se bez nich stavět nesmělo. A tak k nám ve velkém měřítku pronikl basketball, což je pro hru zvanou košíková ekvivalentní název.
A když tento koš nablízku není, udělá se z kusu drátu a kusu hadru a už to frčí. Ano, jeden stačí. A když už se vesele hraje, vězte, že se nehraje basketball, ale streetball.
Ano, ačkoli se to zdá podivné, jde v podstatě o naprosto stejnou hru, jen místo na dva, tak na jeden koš. Název asi vznikl z angličtiny, kde výraz street se vykládá jako ulice.
To, že nejde jen o lecjaké si pohrávání a bláznění, ale plnohodnotnou hru dokazují i fotky, ale také poměrně přísná pravidla. Ta vycházejí z klasického basketballu, ale liší se ve spoustě věcí. Nejvýznamnější je ta, že se hraje jen na polovině hřiště a na jeden koš. Nemusí se, ale je to ve skoro všech případech.
Existuje několik odnoží tohoto sportu a my si několik vyjmenujeme.
- Streetball
- The one
- Tweenty one
- Make-it-také-it
Každé je jiné, a přesto jsou si všechna podobná. Odlišnosti jsou v počtu hráčů, v počítání bodů a jiných pravidlech.
Soutěže v této hře se pořádají i u nás. V tomto nikterak nezaostáváme. Hlavním organizátorem těchto soutěží v České republice je Česká streetballová federace. Velkých turnajů je více než deset a malých nepočítaně. A to se nebudeme rozepisovat o těch nejmenších turnajích pořádaných například školou, nebo menší tělocvičnou organizací. Sport má vlastní český web, i když jeho kvalita a množství informací jsou poněkud dost podivné. Jistě by si zasloužil lepší stránky.
Náklady na tento druh sportu jsou v podstatě minimální, stačí míč a koš. Obutí a oděv jako ke klasickému sportu. Není třeba žádných speciálních pomůcek, snad jen chrániče by nebyly od věci, ale jde to i bez nich.
