Když se dnes zeptáme našich babiček na jméno večernice vonné (lat. Hesperis matronalis), jistě si poměrně rychle vzpomenou – dnes ne moc známá rostlina dříve rostla na zahrádkách velmi často. To, že ji na našich záhoncích vidíme již jen poskrovnu, je však škoda.
Jedná se o vytrvalou rostlinu z čeledi brukvovitých (lat. Brassicaceae) s půvabnými fialovými květy, díky kterým je považována za nejkrásnější rostlinu z celé čeledi. Kromě výrazné fialové barvy má také poměrně silnou vůni, která během večera dokáže rozvonět poměrně široké okolí a láká tak noční opylovače. Své jméno získala pravděpodobně podle hesperidek z řecké mytologie, přezdívaných také „večerní dívky“.
U oken před domy se také bude hezky vyjímat její kamarádka ze stejné čeledi s podobně poetickým jménem měsíčnice roční (Lunarie annua), která je od večernice na první pohled velmi těžko rozeznatelná. Největším rozdílem mezi těmito dvěma jsou šešule (plody nesoucí semena) – na podzim můžeme najít již dávno odkvetlou měsíčnici s plody podobným penízkům, kterým se někdy také přezdívá Jidášovy peníze. S usušenými rostlinami se pak můžeme setkat v různých kyticích, kam se právě kvůli těmto ozdobným šešulím dávají.
Co se bezpečnosti na zahradách týče, nemusíme se bát od těchto dvou nějaké otravy – obě patří do čeledi brukvovitých, o které můžeme prohlásit, že se jedná o jednu z nejbezpečnějších čeledí vůbec. Patří sem kupříkladu květák, zelí nebo hořčice, z rostlin méně pěstovaných, avšak v kuchyni někdy využívaných, můžeme jmenovat řeřišnici nebo česnáček lékařský. Měsíčnice i večernice je obě možné použít do slané kuchyně, nasládlá večernice najde uplatnění dokonce v kuchyni sladké.
Obě jsou poměrně snadné na pěstování, často zplaňují a kromě zahrad je možné najít je poblíž lidských sídel, ve volné přírodě dnes však rostou již poměrně vzácně a řadí se mezi chráněné druhy.
