Jižními a jihozápadními Čechami v minulosti procházelo několik zlatých nebo také solných stezek. Jejich tehdejší význam je dnes připomínám během různých slavností, pořádanými městy, kterými stezky procházely.
Zlaté stezky jsou původní středověké obchodní cesty, které spojovaly Čechy s Podunajím, procházely územím dnešní Šumavy. Zboží po nich přepravovali tzv. soumaři.
Označení „zlaté“ získaly podle výnosnosti těchto cest. A samozřejmě je označovalo zboží, které se po nich vozilo. Jednalo se o všelijaké zboží. Krom drahých kamenů, šperků se z Čech vozilo pivo, chmel, kožešiny a další výrobky. Dovážela se především sůl, která se v Čechách netěžila. Odtud pochází druhý název stezek „solné stezky“. Dále se dováželo koření, ovoce a další produkty, které naše země neposkytovala.
Kam dosahuje historie stezek, již asi nezjistíme. Některé zdroje připouštějí jejich existenci dokonce již v pravěku. Avšak první písmenná zmínka pochází až z 11. století. V té listině je ženskému klášteru v Pasově darováno mýto vybrané na cestě do Čech.
Díky procházejícím stezkám se zakládaly nové vesnice a města.
Vrcholným obdobím těchto obchodních cest bylo 14. až 16. století. V první polovině 15. století, během období husitských válek, byl obchod na stezkách přerušen. Nicméně příchod Rožmberků v 16. století se postaral o obnovu stezek, které znovu navázaly na předchozí význam. V době největšího rozkvětu po stezce procházelo až 1200 soumarských koní týdně, které přepravili více než 3 miliony litrů soli ročně. Provoz na stezkách byl upravován soumarskými řády, které jej regulovali a řídili. Stezky zapříčinily založení celé řady vesnic a měst.
17. století sebou přineslo třicetiletou válku, která silně ovlivnila obchod v celé Evropě. V okolí stezek se začali pohybovat různí lapkové, kteří napadali a okrádali procházející soumary. Obchod postupně upadal až během 18. století upadl úplně. Další rána pro provoz zlatých (solných) stezek byl patent, který zakazoval dovoz jiné soli, než té rakouské.
