Ženy jsou na roli maminek připravovány v podstatě od malička. Na hraní jim dáváme panenky a kočárky, učíme je, jak se děti krmí a přebalují, čteme s nimi knížky o maminkách a jejich dětech. Později jim pořídíme zvířátko, aby se naučily starat se o jiného živého tvora. Necháváme je hrát si na svatby a na rodinu. A jakmile dojde na svatbu skutečnou, začínáme je bombardovat otázkami na budoucí potomstvo. Jaký je tedy náš šok, když nám naše milá dcerka najednou oznámí, že se děti nekonají. A její partner, místo aby jí to rozmlouval, ji v tom ještě podpoří. Anebo naopak, náš jediný syn nám zničehonic sdělí, že vnoučata nejsou v plánu. Většina rozumných rodičů rozhodnutí svých dospělých dětí přijme, ale i tak jim vrtá hlavou: „Kde jsme udělali chybu? Není nemocná? Děje se něco?“
Ano, u části párů je bezdětnost skutečně nedobrovolná. Klesající kvalita spermií u mužů spolu s vyšším věkem jejich partnerek způsobuje, že početí může představovat nepřekonatelnou překážku. Ani umělé oplodnění nemusí vyjít vždy, nehledě na jeho cenu. Tito lidé, pokud se nerozhodnou pro adopci, tak zůstávají bez potomka snaze navzdory. Roste ale i počet párů, pro které jde o svobodnou volbu. Důvodů je několik: kariéra, peníze, ale i obava z vypadnutí ze společenského života nebo odpor k současnému uspořádání světa.
I přes současné snahy o zapojení otců do péče, u většiny párů zůstává primární pečovatelská role na ženě. A ne všechny dámy jsou na toto ochotny přistoupit. Pomalu, ale jistě, roste počet žen na vysokých kariérních postech. Tyto paní a slečny pracovaly tvrdě, aby se na onen post vyškrábaly, a nemají ani v nejmenším v plánu jej na několik měsíců či let opustit. Některé páry si zase nemohou dovolit výpadek jednoho příjmu. A konečně, s ohledem na současné světové dění, pro část lidí jde o racionální volbu nepřivést děti do tohoto světa. Lze názor lidí, kteří děti nemají dobrovolně, nějak změnit? Rozhodně ne nátlakem. Jde jim ale nabídnout takový svět, ve kterém mateřství a rodičovství nebude znamenat ztrátu kontaktů ani finanční.
